Autorství v současné vědě a výzkumu

21. června 2019  ·  Bc. Iveta Macková

Nedávný výzkum, který provedli John P. A. Ioannidis, Richard Klavans a Kevin W. Boyack ukázal, že podle databáze Scopus jsou někteří vědci až neuvěřitelně aktivní v psaní vědeckých článků. Hlubší analýza poukázala, že není vše tak, jak se na první pohled jeví. Trojice zmiňovaných autorů identifikovala dílčí problémy typu nedokonalého odlišování jmen čínských a korejských autorů, ale mj. také problematické definování autorství.

Normy pro definování, kdo je a kdo není autorem dané vědecké práce se totiž mohou různit mezi obory, i jednotlivými týmy. Nejrozšířenějšími pravidly v této oblasti jsou třicet let stará Vancouverská kritéria, která deklarují, že autorem je člověk, který hrál roli v designování výzkumu, prováděl experimenty nebo vyhodnocoval jejich výsledky. Vedle toho se také podílel na tvorbě či revizi daného materiálu, schvalovat finální verzi a zodpovídat za celý obsah vědecké práce.

K problematice spojené s autorstvím se vyslovovalo i několik tisíc oslovených vědců. Napříč spektrem všech vědních kategorií se shodli, že autorství by mělo být udělováno především za psaní práce, interpretaci dat a analýzy.

Zástupci vydavatelství se staví za konkretizaci vykonané činnosti toho kterého vědce na dané písemné práci. Specifikace seznamu činností při tvorbě výzkumu by mohlo navíc zvýšit transparentnost samotného výzkumného procesu i případnému podezírání vědců z neoprávněně přisuzovaného autorství.