Perspektivy vesmírné těžby surovin: Čeká nás nová zlatá horečka?

9. listopadu 2021  ·  Jaroslav Polák

Dr. Michele Faragalli je technologickým manažerem specializující se na průzkum vesmíru a pokročilé technologie ve společnosti Mission Control Space Services Inc., startupu působícím v kampusu ottawské Carleton University. V rozhovoru, poskytnutému webovým stránkám The Canadian Minerals and Metals Plan, se rozhovořil o komplexní realitě budoucí vesmírné těžby. Zejména s ohledem na stále rostoucí problémy spojené s nedostatkem materiálů, s nimiž se potýkají i naši výrobci, je perspektiva nových zdrojů surovin velmi zajímavým tématem. Na cestě k těmto zdrojům však bude nezbytné překonat několik významných překážek.

Na konci 20. let by mohla být dle Dr. Faragalliho zlatá horečka ve vesmíru v plném proudu. Flotily vesmírných vozidel, některé s lidmi na palubě, jiné řízené na dálku nebo prostřednictvím umělé inteligence (AI), zřejmě již v dohledné době vyrazí k blízkým vesmírným tělesům hledat kovy, minerály a dalších cenné materiály. Pokud ale srovnáme průzkum vesmíru s Yukonskou zlatou horečkou na konci 80. let 19. století, nejaktivnějšími pracovníky tentokrát nebudou samotní těžaři, nýbrž inženýři, kteří budou poskytovat robotickým prospektorům efektivní palivo, mapy a nástroje.

Prvním krokem na cestě k vesmírné těžbě nebude pátrání po titanu, niklu či jiných kovech, nýbrž těžba vodního ledu na blízkozemních asteroidech a následná separace takto získané vody na kyslík a vodík, jež budou využity jako palivo. V blízkém okolí naší planety bude nezbytné vytvářet skladiště těchto plynů, která budou následně zásobovat vesmírné lodě mířící k dalším cílovým destinacím. Tato fáze je zcela nezbytná, protože vynesení potřebného množství paliva ze Země na oběžnou dráhu by bylo extrémně neekonomické a ekologicky zcela nezodpovědné. Teprve poté, co bude vybudována základní vesmírná infrastruktura (na asteroidech, Měsíci a později i na Marsu), bude možné přistoupit k vlastní těžbě hodnotných materiálů.

Podle společnosti Planetary Resources se sídlem v Seattlu, jedné z nejstarších společností zabývajících se průzkumem hlubokého vesmíru, je pro budoucí využití k dispozici cca 16 000 blízkozemních na zdroje bohatých asteroidů. Tato tělesa rovněž obsahují cca dva biliony tun vody využitelné pro podporu života a palivo. Zjištění, který z těchto asteroidů je optimální k založení prvního dolu ve vesmíru, je však jednou z velkých otázek, na které je třeba odpovědět, než se vesmírná těžba stane realitou.

Těžba na Měsíci, Marsu nebo asteroidu je v mnoha ohledech podobná konstrukci dolu v drsném, odlehlém prostředí na Zemi. Přístup, zkoumání, mapování a definování velikosti a hodnoty zdroje bude náročné a plánování i výstavba vesmírné infrastruktury může trvat roky a stát miliony dolarů v počátečních kapitálových nákladech. Jedná se však současně o výzvu inspirující inovace a podporují výzkum a vývoj.

Možnost průzkumu a těžby ve vesmíru inspiruje miliony studentů a výzkumných pracovníků a zvyšuje investice po celém světě v miliardách dolarů.. Otázky, kterou si tito lidé kladou, zní: Kdy postavíme první stanici s vodíkovým palivem na Měsíci? Kdy vyhloubíme první asteroidový důl a přivedeme materiál zpět na Zemi? Dr. Faragalli předpovídá, že by to mohlo být brzy, konkrétně ke konci 30. let 20. století, což je přibližně doba, do níž by mělo být rovněž realizováno přistání prvních lidí na Marsu.

Veškeré tyto vize bezpochyby znějí nadějně. Vesmírná těžba by lidstvu přinesla zdroje surovin ve srovnání se současnými možnostmi takřka nevyčerpatelné. Efektivní import klíčových surovin by rovněž výrazně snížil současnou zátěž životního prostředí s těžbou nerostných surovin neodmyslitelně spjatou. Vesmírná těžba by měla i těžko předvídatelné vlivy na světovou ekonomiku zejména s ohledem na ceny různých materiálů. Lze například očekávat výrazný pokles ceny zlata a jeho přesun z kategorie drahých kovů do kategorie kovů barevných. Totéž by platilo o mnoha jiných v současné době vzácných surovinách.

Na druhou stranu je nezbytné si uvědomit, že příliš optimistické výhledy je třeba korigovat zkušeností. Vesmírný výzkum stále ještě do značné míry stojí a padá se subvencemi bohatých států a politická rozhodnutí mohou pokrok v této oblasti extrémně urychlit nebo naopak zpomalit. V této souvislosti je možné připomenout jednak rychlý pokrok v období soupeření USA a SSSR v šedesátých letech, který vyústil v přistání na Měsíci, ale i následnou stagnaci. O tom, že politické priority významně ovlivňují i přímo téma vesmírné těžby, svědčí osud mise Asteroid Redirect Mission, kterou NASA předložila v roce 2013. Jejím klíčovým tématem byl výzkum a vývoj infrastruktury a technologií nezbytných pro pilotované vesmírné mise. Součástí plánu byl i transport malého asteroidu na oběžnou dráhu Měsíce za účelem testování technologií umožňujících přesun materiálu ve vesmíru a jeho zpracování. V případě, že by tato mise byla v plné míře realizována, mohli bychom již dnes hovořit o tom, že máme „nakročeno“ správným směrem. Administrativa Donalda Trumpa však financování projektu v roce 2018 zastavila a přeorientovala rozpočet NASA na jiné priority.

Nezdá se, že soukromý sektor v současné době disponuje dostatkem zdrojů k tomu, aby si v blízké budoucnosti k vesmírné těžbě prorazil cestu sám. Otázka, kdy na Zemi přistanou první vesmírné suroviny, je tudíž dle mého soudu stále velmi nejistá.

Zdroje:

https://www.minescanada.ca/en/content/space-mining-are-we-cusp-asteroid-rush

https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/nasa-tm-2016-219011-arm-fast-final-report_0.pdf

https://www.space.com/36090-trump-2018-nasa-budget-request.html