„Vnímající“ umělá pokožka už není fikcí

30. ledna 2019  ·  Mgr. Zdeňka Březinová

Skupina vědců z několika univerzit, podporovaná americkými vědeckými institucemi (National Institute of Health, National Science Foundation) i Ministerstvem energetiky (U.S. Department of Energy), pracuje na vývoji speciálního sensoru schopného imitovat schopnost lidské pokožky cítit a rozlišovat vnější podněty, jako je tlak, teplota nebo vibrace.

Tyto vjemy jsou pro člověka mnohdy životně důležité a jejich absence ho nejen omezuje (své o tom mohou vyprávět pacienti s umělými končetinami či po implantaci kůže), ale může vést v krajních případech i k nehodám a úmrtím.

Výše zmíněný vědecký tým pracuje na způsobu, jak tento problém vyřešit. Vyvinuli silikonovou trubičku s měděným drátkem naplněnou speciální tekutinou z nanočástic – drobných částeček oxidu železa, jež měří pouhou jednu miliardtinu metru. Nanočástice třením o vnitřek silikonové trubice generují elektrický proud, který pak měděný drát vně trubice vnímá jako signál. Pokud na trubici zapůsobí tlak, uvede tím do pohybu nanočástice a zapříčiní změnu elektrického signálu.

Obdobně na tok nanočástic působí i zvukové vlny. Tato technologie je natolik citlivá, že dokáže odlišit elektrické signály způsobené i pouhým přiblížením jiné osoby bez přímého fyzického kontaktu. Vědecký tým byl již dokonce schopen na základě měření určit, zda tato osoba pouze procházela, probíhala, poskakovala či proplouvala.

Specifickým způsobem nanočástice reagují i na magnetické pole, což otevírá další možnosti využití. Chemik Islam Mosa z University of Connecticut, jeden z autorů projektu, se netají nadějí, že by jednoho dne jejich vynález mohl zprostředkovávat i vjemy takových jevů, jaké člověk prostřednictvím své vlastní pokožky běžně detekovat neumí. Například právě magnetické pole anebo zvukové vlny.

Ačkoli takové vize doposud patřily spíše do žánru science fiction, jejich uskutečnění je možná blíž, než se zdá. Než se však budeme moci odít do kůže komiksových superhrdinů, hodlá Mosa a jeho tým zaměřit své úsilí praktičtějším směrem. Doufá, že výsledky jejich práce jednoho dne pomohou pacientům s popáleninami znovu cítit, nebo že by mohly působit jako včasné varování pro pracovníky vystavované nebezpečně velkému magnetickému poli.

V nejbližší době bude výzkumný a vývojový tým testovat reakce senzoru na horko a chlad a v další fázi se jej pokusí zploštit a konfiguračně více přiblížit lidské pokožce.

Zdroj: https://www.rdmag.com/news/2019/01/...