Cíle výzkumu a vývoje

Věnuje-li se firma nebo jednotlivec výzkumně-vývojovému (VaV) projektu, musí mít jasno v tom, čeho hodlá projektem dosáhnout. Bez jasně stanoveného cíle není možno definovat konkrétní parametry projektu a stanovit obsah jednotlivých VaV činností.

Existují v principu dva hlavní způsoby, jak je při určování cíle či cílů projektu postupováno (zřídka se při tom jedná pouze o jediný cíl).

Některé VaV subjekty před sebe nejprve postaví výzvu v podobě hledání způsobu řešení nějakého jevu a teprve na základě tohoto kroku definují vhodný projekt, jehož výsledky pak poslouží nejen danému subjektu, ale i ostatním (ať už se jedná o klienty, trh či životní prostřední). Tento postup je vlastně základní myšlenkou výzkumu a vývoje, jenž má posouvat technologické a znalostní limity podniků, průmyslových oblastí i celé společnosti a nikoli sloužit pouze k uspokojení jednorázových požadavků odběratelů konkrétní technologie či služeb. Nutno však zdůraznit, že „aktivity vykonávané na základě smluvního vztahu (například na základě potvrzené objednávky či smlouvy)“ nejsou z hlediska výzkumu a vývoje nikterak nevhodné či nežádoucí, naopak, impulz ze strany zákazníka je pro zahájení VaV projektu zcela validním argumentem, jak dokládá citát v úvodu této věty převzatý z dokumentu POKYN č. MF-17 k jednotnému postupu při uplatňování ustanovení § 34 odst. 4 a 5 zákona č. 586/1992  Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 80/2019 Sb. a pozdějších předpisů, s. 7. (Tento dokument definuje pravidla, jimiž se řídí správce daně při posuzování relevantnosti nákladů na VaV uplatňovaných k odpisu od základu daně.)

Nicméně málokterá firma či společnost je finančně situována natolik příznivě, aby si mohla dovolit věnovat se výzkumu jen proto, že to které téma považuje za „vhodné k vyzkoumání“, neboť povede k vytvoření altruistické přidané hodnoty, jež vývojovému subjektu přinese pouhopouhé uspokojení z dobře odvedené práce. Proto je v konzumní společnosti udržitelnější a tedy i přirozenější opačný postup, než ten shora uvedený. Běžnou praxí je stanovení zcela konkrétního cíle, tedy výrobku, postupu či služby, a až poté se VaV pracovníci zaobírají způsoby, kterými cíle dosáhnout. Výstupem této praxe jsou komodity jako prototyp, software, ověřená technologie atp., jež přispějí k užitku a rozvoji nejen společnosti, ale také svému tvůrci, a to včetně zisku plynoucího z úspěšného završení VaV prací. Takovým ziskem může být jak integrace výsledků VaV do vlastního provozu a jeho následné zkvalitnění, zlevnění, zefektivnění, tak uplatnění výsledků VaV v sériové výrobě za účelem prodeje, a v neposlední řadě následné posilování konkurenceschopnosti výrobce na trhu.

Jak stanovit cíle projektu co nejpregnantněji?

Parametry cílů VaV projektu by vždy měly být objektivně měřitelné. Cíl, který nelze kvantifikovat, a jehož splnění či nesplnění proto nelze vyhodnotit, se stává kamenem úrazu v okamžiku, kdy správce daně rozhoduje o uznání či neuznání nákladů na VaV určených k odpočtu od základu daně. Kupříkladu „vyšší výkon motoru“ je sice zcela legitimním cílem pro každého výrobce automobilů, není však legitimním cílem pro správce daně. Mnohdy velmi kvalitní a silný výzkumně-vývojový projekt ztroskotá na špatně formulovaných cílových parametrech. Cíl typu „vyšší kvalita zboží“ je jistě chvályhodný, avšak nevyhodnotitelný, neboť o „vyšší kvalitě“ má každý svou vlastní představu, a těžko bychom pak výtky správce daně odráželi argumentem, že podle našeho názoru je tato kvalita vyšší, než jiná. Zapomeňme tedy na hodnoty jako „lepší“, „malá“ či „vhodná“. Stanovíme-li si za cíl „trvanlivost“, nemůže být „delší“, ale musíme mít jasno, bude-li „tříměsíční, dvouletá“ atp.

Ideální je situace, v níž je možno operovat s konkrétní veličinou a číselnou hodnotou. Snadnou práci má třeba výrobce fréz se zcela jasnou představu o tom, že jeho nově vyvíjený prototyp bude dosahovat XY ot./min, což bude v řádu o 100 ot./min rychlejší než u stávajících strojů. Nic však nezkazí ani cílovým parametrem typu „přenosná fréza“, za předpokladu, že jeho současná nejlehčí fréza váží 300 kg, a proto ji přenášet nelze, zatímco ta nová bude vážit do 50 kg. V tomto ohledu mají výrobci obráběcích, transportních a obdobných mechanických zařízení s předem stanovitelnými rozměry, hmotností, rychlostí, výkonem, tuhostí, délkou pojezdu, spotřebou energie atp. jistou výhodu. Těžší pozici pak z hlediska jednoznačné vyhodnotitelnosti cílů mají například výrobci potravin, u nichž je jedním z cílových parametrů mimo jiné příchuť. Zde je zapotřebí vyhnout se pojmům jako „chutný“ či „exkluzivní“ a zaměřit se na konkrétní senzorické hodnoty jako „ořechový“ či „slaný“, tedy samozřejmě za předpokladu, že jsme doposud vyráběli pouze výrobky bez ořechů a sladké.

Je důležité si uvědomit, že VaV projekt může skončit i neúspěchem, aniž to automaticky znamená, že si náklady na něj vynaložené nelze odečíst od základu daně. Klíčem k úspěšnému odpočtu je prokazatelnost proběhlých VaV prací, přičemž onen „výzkumně-vývojový“ status se neobejde bez jasně stanovených cílů, které je možno objektivně kvantifikovat.

Možná by Vás mohly zajímat i další články věnující se odčitatelné položce: