Faktory technické nejistoty

5. října 2020  ·  Mgr. Zdeňka Březinová

Faktory technické nejistoty (FTN) jsou jedním z nejzákladnějších kamenů výzkumu a vývoje (VaV). Existuje ještě několik dalších podmínek, které je nutno splnit, má-li firma či subjekt zájem odepsat si z daní náklady vynaložené na VaV projekt, bez FTN se však v žádném případě neobejde.

Faktor technické nejistoty reprezentuje technickou nebo technologickou překážku, kterou je nutno zdolat, aby mohlo být dosaženo cíle projektu. Pokud si kupříkladu stanovíme za cíl vyvinout zařízení na výrobu zmrzliny, a jsme firmou, která doposud vyvíjela ledničky, je pro nás tento záměr spojen s velkou řadou technologických postupů, s nimiž jsme doposud nebyli konfrontováni. Umíme postavit stroj schopný generovat chlad, neumíme však docílit toho, aby ze základních ingrediencí vyrobil zmrzlinu. Bude nám stačit do stávající chladicí bedýnky pouze vměstnat pár součástek navíc, nebo budeme muset vymyslet úplně nový design? V čem budeme mísit základní ingredience zmrzliny a jakou teplotu bude nutno v průběhu výroby udržovat, aby se nám hmota neroztékala či naopak příliš netuhla? Budeme přidávat přísady ručně, nebo chceme stoj plně automatizovaný, a tudíž musíme vymyslet i celý míchací mechanismus a software, který jej bude řídit? Jaká je ideální rychlost mísení, aby se nám hmota nesrážela či nepřešlehávala? Jak výkonný motor bude třeba použít? Nebude se nám v plném provozu přehřívat? Které části stroje bude nutno vyrobit z materiálů určených pro styk s potravinami? Jaké rozměry má celé zařízení mít, aby nezabralo příliš mnoho prostoru a přitom se do něj vešly všechny potřebné díly? Jak dlouho potrvá, než se opotřebují jednotlivé namáhané komponenty?

Všechny tyto technologické otázky bude nutno vyjasnit, než bude hotový stroj na světě. Pokud si je na počátku projektu jsme schopni položit, jedná se o výzkum a vývoj. Pokud si je položit nemůžeme, pak se jedná o „pouhou“ inovaci, na kterou se možnost daňového odpočtu nákladů na VaV nevztahuje. Jestliže stejné zařízení, o kterém se bavíme výše, bude vyvíjet producent strojů na zmrzlinu, který již dávno ví, jak výkonný musí být motor či jakou teplotu v které fázi výroby udržovat, nebudou pro něj zmiňované otázky znamenat žádné technologické úskalí. Aby takový subjekt mohl uplatňovat náklady na výzkum a vývoj, musel by si k zdolávání zvolit jiné překážky a zacílit například na výrobu zmrzliny s příměsí ořechů, která na jeho stávajících strojích dosud nebyla možná. Zde by se pak dotyčný musel věnovat překonávání faktorů technické nejistoty typu: jak a čím ořechy pomlít na požadovanou velikost, jaký rozměr kousků je žádoucí k tomu, aby bylo možno je důkladně vmíchat, aniž to znehodnotí jejich senzorické vlastnosti, jak zajistit, aby se stroj neucpával atd.

Faktory technické nejistoty jsou pro definici VaV projektu zcela klíčové. Jejich existence musí být známa již na počátku projektu, aby mohl být správcem daně akceptován jako výzkumně-vývojový. Čím více jich při zahájení projektu identifikujeme, tím lépe. Rozhodně není třeba se obávat toho, že pokud by se nám nepodařilo je vyjasnit všechny, nebudou nám nakonec vynaložené náklady na projekt uznány. Podstatou výzkumu a vývoje je totiž právě ona „nejistota“, zda uspějeme či nikoli. Pokud bychom od počátku věděli, že se vše podaří, nebyl by důvod cokoli „vyzkoumávat“.

Řada faktorů technické nejistoty může vyvstat také v průběhu VaV prací, což je rovněž zcela legitimní proces odůvodňující a opravňující případné (mnohdy i výrazné) navýšení původně plánovaných nákladů na projekt. Konkrétně při testování prototypu vyvíjeného zmrzlinového stroje nám může dojít třeba k praskání těsnění vlivem souběhu fyzikálních faktorů (námraza, tlak, odírání komponent, nedostupnost některých částí skrze servisní otvory), jež nebylo možno před fyzickým sestavením prototypu předjímat a kvůli kterým bude nutno překonstruovat a znovu otestovat daný segment stroje nebo i celý prototyp.

Výstupem úspěšného VaV projektu je pak fungující prototyp, funkční vzorek, software atp., jehož vznik umožnilo právě překonání faktorů technické nejistoty, přičemž daňový subjekt dospěl k novému, hlubšímu chápání jevů, vztahů a principů s významem širším než pro jednoho poplatníka[1] (zde již vstupuje do hry další podmínka, kterou musí VaV projekt splňovat – ocenitelný prvek novosti [OPN], kterému se věnujeme v jednom z předchozích příspěvků).

Výzkumně-vývojový projekt může skončit i neúspěchem, pokud však v jeho průběhu prokazatelně došlo k VaV pracím, budou i náklady na ně uznány k odpočtu z daně. Zásadní je proto nejen archivovat veškeré výkresy, 3D modely, či výkazy práce, ale například v případě našeho modelového stroje na zmrzlinu také průběžně pořizovat dostatek fotografií a dalších důkazních prostředků dokládajících tu skutečnost, že VaV činnosti byly skutečně fyzicky realizovány a nejednalo se pouze o tzv. „výzkum na papíře“. Ideální pro pořizování takovéto vizuální dokumentace jsou pak kromě rozestavěných prototypů či funkčních vzorků právě různá popraskaná těsnění, zadřený motor, přešlehaná zmrzlinová hmota, poničené zuby u drtiče ořechů a další obdobné průvodní jevy faktorů technických nejistot, s nimiž se VaV pracovníci potýkali.



[1] viz POKYN č. MF-17 k jednotnému postupu při uplatňování ustanovení § 34 odst. 4 a 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 80/2019 Sb. a pozdějších předpisů, s. 7.